text: Ivana
„Bad day on the water is still better than good day at work“
Vítr zuřivě fouká a prší tak, že žulové útesy vzdálené od nás slabého půl kiláku už skoro nejsou vidět. Snažíme se nejet úplně bokem na vítr. Vlny se tu totiž dost zvětšily a místo rozbitých a rozfoukaných sem přicházejí táhlé pravidelné z otevřeného moře od Korsiky. Ještě že voda v moři je docela teplá.
Hledáme v zátoce ostrova La Magdalena místo pro přistání, takové abychom byli trochu chráněni před severozápadním větrem. Ale snadné to nebude. Jsme na Sardinii po jejíž teplé a slunečné pohodě jsme celý rok toužili a ačkoli je těsně před zářijovým úplňkem, počasí vypadá na listopad.
Přistáváme u pláže se skaliskem nalevo a sláva – zdá se, že jsme opravdu našli závětří pro stany. Vítr odfoukl mraky, najednou je azúro a tak vytahujeme mořské kajaky na pláž s hrubým pískem, vybíháme nahoru na dunu za skálou, kde nacházíme velmi zvláštní kytky.
Koupeme se a poněkud předčasně se radujeme z náhlého obratu počasí. O pár hodin později boří vítr stan, v noci svítí na plné pecky měsíc v úplňku a přesto nás, co jsme zůstali pod širákem, sprchují silné přeháňky. Při nočním hledání celt jsme ale zaznamenali úkaz, o kterém nikdo z nás nikdy neslyšel – měsíční duhu. No, hned se nám zdálo že ty kytky nějak omamně voní….
Ráno nás procházka po pláži přesvědčí, že budeme muset čekat – jediná šance na chůzi je v hlubokém předklonu. Přemýšlíme jak odsud prchnout. Vítr vůbec neustává.
Do téhle zátoky jsme vyrazili včera ráno z Cala Bitta na severním pobřeží Sardinie a po noclehu v Golfo delle Salina poblíž majáku, jsme si dneska celý den libovali, že včerejší vítr máme za sebou. Přeskočili jsme na ostrov Isola Caprera a pak k La Maddalena abychom podjeli hráz, která oba ostrovy spojuje.
A pak to přišlo. V jedné ze zátok u Punta Lunga jsme zastavili na svačinu a narazili jsme tu na starého kraba. A přiznejme, že jsme se k němu nechovali právě uctivě. Horácovi dokonce spadl na kameny, když ho zvedal zakousnutého klepetem do pádla. To se prostě nemělo stát. Krab nás okamžitě běžel napráskat Neptunovi. A tak si to teď na moři musíme pěkně vyžrat.
Den trávíme čekáním a zkoumáním pobřeží. Do bezpečí na druhou stranu ostrova je to po pevnině jen malý kousek. V maríně nacházíme převrácenou loď, ale nevzdáváme to. Čekáme na šanci při západu slunce a před východem měsíce. Včera se zdálo, že v tuto dobu se vítr trochu uklidnil.
A je to tady.Vyrážíme, držíme se v uctivé vzdálenosti od skalnatých útesů, udržujeme kurz a směr na vítr, skáčeme přes veliké táhlé vlny. Naštěstí se ještě nezalamují. Relativně široké průjezdy mezi divoce rozeklanými skalami se mění na úzké cestičky jak mezi nimi vlny pulzují, ale my se nakonec všichni v pohodě dostáváme zpět do průlivu mezi La Maddalenou a Isola Caprerou. Sázíme na jistotu a na pláži na Maddaleně přistáváme. A zajímavá věc – najednou je ticho. Vítr je pryč.
Vychází měsíc aby nás vylákal pod širák a následuje ještě jedna sprška z čistého nebe. Snad už se ten krab dostatečně pomstil. Ráno nás budí nádherný východ slunce a kluci vyrážejí rybařit. Pro jistotu ještě před odjezdem nakrmíme racky, to abychom si to u Neptuna trochu vyžehlili. Pro příště už základní seakajakářské pravidlo o uctivém chování k mořským živočichům určitě dodržíme. Obeplouváme sever Caprery a když se ohlédneme na Korsiku, vidíme na jejích vzdálených třítisícových vrcholcích sníh. Pobřeží Caprery je skalnaté, přesto nacházíme zastrčenou romantickou zátoku s písečnou pláží, obědváme tady a vyrážíme přeskokem přes Isola Pecora k ostrovu Lisca delle Bisce. Na jižní straně Caprery je totiž základna amerického námořnictva a my po zatčení ani vyzdvižení na periskopu jaderné ponorky nijak zvlášť netoužíme.
Ostrov Lisca je plochý a travnatý, silný koberec mořské trávy trochu připomíná Skotsko. Pozorujeme odtud velikou šedou loď ze základny. Křižuje právě místa kde jsme před půl hodinou plácali do vody pádlem. Teď už nás čeká Costa Smeralda. Moře je mírné, vítr nefouká a klid v zátoce lemované vilama narušují jen vodní skútry na kterých bohatí Italové vozí Miss Venezuely. Na protějším ostrově Isoletta di Capuccino staví obrovský jeřáb další luxusní bejváky.
Pokračujeme dál k Baia Sardinia a na konci její zátoky nacházíme travnatý plácek nad pláží. Někdo už tu pravda bydlí, ale pikolíkům z místních hotelů, kteří zde ukládají nashromážděné televize, ubrusy a další užitečné předměty vůbec nevadíme.
Ráno naposled do našich milovaných loděk, ještě cvičně přejedeme arzachenskou zátoku. Svítí přece konečně sluníčko. Ale funguje to stejně jako na kole – při cestě zpátky fouká vítr zase z protisměru. A tak si aspoň trochu zapádlujeme než dojedeme k autu.
Vjíždíme do zátoky Cala Bitta a když míjíme malý ostrůvek při jejím ústí, vybavuje se mi první den, kdy jsme se poztráceli ve vlnách a nakonec už za tmy zase našli.
Tahle poněkud nečekaně divočejší akce pro nás byla mimo jiné i skvělým poučením před dalšími mořskými cestami na těch úžasných eskymáckých vynálezech.
Co nového jsme na tedy na vlastní kůži ověřili?
Teplotní a srážkové průměry jsou hodnoty získané sečtením extrémů a vyděleným počtem úspěšných měření. Rozhodně neočekávejte že mají něco společného s aktuálním počasím!
Je užitečné domluvit se kam jedeme a kde se čekáme. K tomu je třeba mapa. Pro upřesnění, správná strana pro navigaci je ta bez „péčka“.
Občas je třeba kontrolovat jestli jsou všichni hlavou nahoru. K pozorování a pobavení se hodí dalekohled.
Slabší kusy jsou ve skupině nebezpečné zvláště kvůli tomu, že se kamarádi snadno zruší při dvouhodinovém čekacím večírku.
Ideální vybavení do Středomoří zahrnuje bundu, neoprén, přilbu, pláštěnku a stan. Do lodi se to všechno vejde i tehdy když vezete 30 konzerv, 20 piv a kilo soli.
Ale hlavně prosím! Uctivě se chovat k mořským živočichům a neházet kraby z výšky na záda!