Korsika z pohledu mrzáka aneb požitky z vykloubeného ramena

Text: Honza (nečekejte nic světoborného nejsem žádný spisovatel!!:o) )

           Slavný rentgen>>

Začínalo to jako fakt cool zájezd.V tranzitech se kalilo vínko zpívalo se hrálo na housle,hmm a nakonec taky kosilo, teda já a ještě ke všemu na svoje jediné mikiny takže sem si hodil super trapas a navíc sem celou Korsiku kosl jak sviňa!!:-).Na trajektu byla totální pohodička zase se kalilo,teďka teda beze mě bo sem už na to fakt nemel chuť:o),ale byla proste pohoda.

      První řeku kterou jsme si zvolili bylo Golo,začínali jsme někde pod elektrárnou.Na rozhýbání to bylo v klidu ,taková 3 až 4,ale dával sem si to v pohodě,už sem byl natěšený na druhou řeku dne a tou bylo ASCO!!Zpočátku mi připadalo ze má strašně málo vody,ale jak jsme jeli čím dal tím víš proti proudu říčka se zužovala a vody bylo naráz tak akorát,už z auta sem si byl jistý že se mi bude líbit,krásné peřejky sem tam nějaký ten skok či průskok,prostě super.K řece jsme sjeli celkem drsnou serpentýnkou a bylo tam mrťos kajakářů  všech různých národností,rychle jsme se převlékli a valili na věc,Z počátku sem byl trošku nervozní Pytlák totiž říkal že je to až za 5 a já marně pátral v paměti kdy sem naposledy dával 5 peřeje…načeš sem se ale uklidnil první peřejkou která končila takovým menším skokem do lagunky.Už se mi to začínalo líbit,jenže v hned druhé peřeji to přišlo,najížděl jsem do zatáčky a skočil do válečku na kant,při následném vyleháváni sem pádlem narazil na skálu a potom si jen pamatuju jak sem pod vodou snažím se eskymovat jenže zjižťuju, že něco není v pořádku cítím velkou bolest v levém rameni a nemůžu s nim vůbec hnout,krysím a rychle se snažím dostat ke břehu, naštěstí se mi to dobře daří.Míďa mi dokonce chytil kajak:o)Kluci se ptali co je,,,svíjel sem se tam v bolestech a vůbec sem nemohl hýbat levou rukou!!Nějaký dobrák mi ještě pomohl vyškrábat se na cestu a taky s kajakem kde čekala naše skupinka cyklistů!!Následné vyslíkání s moji vodácké bundy bylo fakt peklo,myslel sem že se z té bolesti asi pobliju,jen co mi sundali Teddyho a já viděl jejich vyděšené ksichty věděl sem že je to v hajzlu.Podíval sem se na svoje levé rameno a musel sem si sednou jak mi z toho bylo blbě,ta kloubní kost trčela pod kůží zhruba uprostřed deltového svalu.Začal sem se trást i když sem necítil zimu rychle jsme nasedli do auta a snažili se dostat do nejbližší nemocnice.V autě sem jenom seděl opřený o sedačku a se zaťatýma zubany vnímal bolest,která se ozývala v každém přibrzděni či zatáčce.Navíc sem si všiml že ta levá ruka má nějak jinačí barvu než ta pravá,byla taková tmavší.Na to mi poradila zdravotnice přítomná v autě dát mezi paži a tělo polštářek.Ze zaťatýma zubama sem ho tam narval a měla pravdu barva ruky se trošku zlepšila.Náš velký taťka Motýl začal volat z mého mobilu pojišťovnu u níž sem se pojistil.Jestli náhodou neví kde je nejbližší nemocnice…nevěděli,ale jelikož bylo nejbližší větší město Corte je-li jsme tam.Tu pojistku sem si vyřídil přes net teprve den před odjezdem takže ve mě celkem hrklo, že mě v jejich registraci nějak nemůžou najít.Naštěstí mě na druhý pokus našli.¨Po Dlouhých dvou a půl hodinách jsme konečně dorazili do nemocnice v Corte.Za tu dobu sem jsi připadal jako Ježíš v umučení Krista!!:_((“Paráda nemocnice,je to v klidu kámo za chvilku ti píchnou umrtvovací injekci a během chvilky je to nahozené“Říkal sem jsi,ale realita byla poněkud jiná až po deseti minutách sedění na lůžku ke mě přišel doktor,který se na mě podíval ohmatal ruku a odešel,za dalších deset minut přišel aj s Motýlem.Motýl mi oznámil že pan doktor usoudil že mám vykloubené rameno.“Fakt tak to jsem si kurva nevšiml,už by se s tím mohlo aj něco dělat ne?“?vypěnil sem:Během chvilky ke mě přišla sestřička a napíchla mi kapačku!!:“Paráda tak to mě určitě uspávají a nebo mi tam dali asi nespíš něco proti bolesti!!“Jenže spát se mi furt nechtělo a ruka bolela pořád stejně.Za dalších deset minut za mnou přišla jiná sestřička a ukázála mi že to půjdem zrentgenovat…Takový psychoužský rentgen jsem nikdy neviděl přijela ke mě s nějakou kouli upevněném na posuvném rameni a řekla ať se  nehýbám.Za chvilku to bylo a ja už šel konečně nahoru s pocitem že mě konečně zbaví utrpení.Nahoře jsem zase seděl asi tak deset minut na mojem oblíbeném lůžku a přemýšlel co jsem udělal špatně??Sakra na Ascu jsem se skoro vůbec nerozcvičil nebo jen hodně zbrkle,oproti Golu sem to fakt podcenil.(Takovou blbost už nesmím udělat nikdy v životě!!!!).V tom vidím Motýla jak ke mě kráčí i s doktorem a říká“tak Honzo,pan doktor ti to teďka odborně nahodí,takže sedni si na tu židli a pod paží si dej nadoraz to opírátko a pořádně se uvolni“.“No počkej Motýle a to mi to jako nebudou nějak umrtvovat“pronesl jsem.“ne to se asi neumrtvuje,takže se připrav že to bude asi trochu bolet“.“No kurva to zas bude,ale když už sem to vydržel tři hodiny tak mě nějakých par sekund bolesti přece nemůže rozházet“Pomyslel jsem si a taky už jsem to chtěl mít konečně za sebou!!“Tak mě aspoň chytej kdybych omdlel jo“,“neboj to už by si tě z té země posbírají“a ustoupil o krok dál,vlastně všechny sestřičky ustoupili dál,takže u mě nikdo nebyl,kdybych omdlel tak si fakt rozbiju hlavu!!“Magoři“problesklo mi hlavou.A doktor začal.Pokrčil mi předloktí tak ze tvořilo z paží kolmý úhel a začal mi ruku pomalu vytáčet směrem doleva: moc mě to nebolelo čekal jsem že to bude daleko horší,až u konce asi tak dvě sekundy mega bolesti,náhle jsem jen ucítil jak to přeskočilo a veškerá bolest ustala.

Připadal sem si jak kdybych vyšel po deseti letech z basy,prostě strašná úleva,dojatě jsem poděkoval doktorovi a ten se jen usmál a řekl it’s good!.Načeš si mě vzala jedna ze sestřiček a šla se mnou udělat kontrolní rentgen,který nám darovali ´jako památku na Corte.Motýl mi pak řekl,že měli docela strach, že budu vyvádět,tak proto byli ode mě každý o něco dál.“Srabi, bych přeci nikomu nenapálil“Pak mě ještě čekala ortéza + antibiotika s prášky na tišení bolesti(jestli můžu doporučit tak ty neberte,žádnou bolest jsem po nahození necítil),všechno dohromady to vyšlo asi tak na 41 Éček takže sem byl bez peněz,zadlužený,mrzák a ještě k tomu sem skrz prážky nemohl večer kalit.Fakt super horší už to nemohlo být!:(Ale mohlo když mi doktor sdělil že tu ortézu budu moct sundat nejdřív za 14dní a já si najivně myslel ze to nechám dva dny v klidu a pak budu s klukama bez problémů smažit ty korsické perličky.)

          Zbytek Korsiky  vypadal asi tak ,že jsem celý den koproval nebo kecal s řidičem na konečném místě kde jsme čekali na cyklisty.Jediné na co jsem se těšil, bylo až se večer zase uvidím s kajakářema jak mi budou popisovat zážitky.

No zas tak stěžovat si nemůžu,viděl jsem Bonifacio,Ajaccio a čabral jsem se na nádherných plážích a ajaccském zálivu,taky jsem viděl z tranzitu skoro celé nádherné vnitrozemí.Sem tam jsem to dokonce okořenil nějakou menší tůrou.Večer jsme s Vencou a Růžou pouštěli painkillera a počítali mu jeho úmrtí + ty suprové večerní kalby v termálech,jenže přece jen jsem tu přijel za vodou a tak už jsem se co nejdřív chtěl viděl doma.  

Doma v nemocnici mi řekli že tu ortézu musím nosit ještě minimálně dva týdny.Po dvou týdnech co mi to doktor sundal, jsem tu ruku nezvedl ani na úroveň krku,v ramením svalu sem při dotyku cítil mravence,navíc ten rameni sval byl viditelně deformovaný a aby to nebylo málo tak mi doktor sdělil, že je víš postavené než to druhé,prý to může být ztuhlostí svalů,načeš mi doporučil rameno pomalu rozcvičovat.Po dvou týdnech už jsem ruku zvedl(sice s obtížemi)do svisle polohy.Doktor mi předepsal rehabilitaci a poslal mě ke neuroložce,jestli mám ve svalu funkční nervy.Neuroložka mi napsala vyšetřeni na EMG,tam se na mě doktor podíval a řekl že mi vůbec nefunguje rameni sval a že tu ruku zvedám jen náhradními svaly,hlavně teda trapézem,při podrobnějším vyšetřeni zjistil že ten nerv opravdu neprokazuje téměř žádnou aktivitu,až v hloubce svalu byla zaznamenaná jen trošku slabá aktivita,to by znamenalo postupné odumíraní svalu,zhrozil jsem se:“ to jako budu bez ramenního svalu?“.“Neházej hned flintu do žita říkám, že tam je slabá aktivita,třeba se to časem zlepší.“Teda abych,pravdu řekl moc mě ty jeho slova neuklidnili,připouštěl jsem si i to, že už nebudu moct pádlovat a bylo mi z toho mizerně.Dyť pádlování je ten nejlepší sport na světě teda aspoň pro mě.Nicméně po dvou měsících rehabilitace,elektroléčby a domácího cvičení se dostavili velmi pozitivní výsledky,už jsem dokonce poznával deltový sval( i když nebyl tak masivní jak před úrazem)a pohyb ruky byl prakticky neomezený.

Poznal jsem,že na přísloví „když se chce všechno jde“ něco bude:o)Následné pádlovaní na Troji, v Krakově, na povodňové Bečvě,Mohelnici,Morávce a suprových čerťácích mě přesvědčilo že rameno fest drží a že s moji pádlistickou kariérou to bude nakonec nebude ta zlé!!;-)…..

PS:Tahle událost mě donutila trošku pátrat o vykloubeních na internetu a narazil jsem na specialisty z Ostravské fakultní nemocnice,kteří se zabývají úspěšnými operacemi po několikanásobných luxací ramene.Takže jestli s tím máte moji milí problémy určitě se na ně obraťte.