Pohoda na Ötzu

text: Toncek

Přípravám na tuhle akci jsme nevěnovali příliš mnoho času a tak nejvíce času zabralo těsně před odjezdem rozhodování či Ambrosius či něco jiného. Nakonec vítězí Kreyzův favorit - pivo vágusů. Pak už jedeme jen čtyřikrát na loděnici pro Honzovo pádlo, abychom zjistili, že je opravdu ukradené, vracíme se pro hrnce, Elda se rozloučí se všema fetkama ve Valmezu a o dvě hodiny později vyzvedáváme lehce použitého Růžu na loděnici. Loučení z vozem B, který vyrazil s Honzou a Vencou o hodinu a půl dříve ho psychicky opotřebovalo. Naštěstí se ho ujímá šaman Elda. Hned od Vsetína jsme tak vyjeli za snížené viditelnosti, které dosáhla posádka vozu A během 5 minut a skrz kouřové skla (rozuměj doslova) brzy nešlo do vozu a částečně ani z vozu vidět. Ve Valašské Polance již všichni byli v přepravním stavu a nastal teleport k Otzu (nejdokonaleji se teleportoval kapitán - Růža). Negrovi patří velký dík, že nás vybavil kvalitní muzikou (rozuměj hudba - kupodivu). U Vídně jsme dojeli vůz B. Nad ránem dospáváme u sýpky štěrku na konci Mezimostí.

K obědu nasedáme na rozjetí na spodní Otz při 220 cm. 12 km nádherných vln, které se po soutoku s Innem ještě zvětšují, případného objíždění či neobjíždění válců a jeden přenesený nesjízdný jez. Večer pak nahlížíme na Solden a Dolní Venter, který má přirozeně vysokou večerní vodu z ledovce. Já se zde dávám do výrazné pohody a zbytek večera tedy z mlhy: ,,Bere se k dešti a sýpka nám skýtá luxusní podmínky na večírek. Elda dělá Kreyzovi děvku (Kreyzova poznámka: Jakože mi podával pití, dělal jídlo, otevíral pivo apd.). Růža chytá žravku a i přes výrazné potravinové zásoby se mu podaří je ztenčit na polovinu. Obdivuhodný byl zejména jeho výkon zlikvidování 700 gramů čokolády¨.

Další den po nočním dešti je jasné, že na Otzu ani Ventru se nesvezeme a jedeme na Pitzbach, který má pěknou vysokou vodu. Rozjíždíme se na středním úseku. Nad rozvaleným jezem viditelným z cesty je pěkná peřejka s krásným válcem uprostřed, kterou si dávají Kreyza a Růža, jez přenášíme všichni. Pitzbach pak pokračuje pěknou trojkovou soutěskou. U dalšího mostu vystupuji, jelikož přichází kilometrový úsek kontinuálních čtverkových peřejí v součtu hodnocených za pět. Zbytek si ho hodinku užívá. Vystupujeme nad splavem s vodočtem. Všichni jsou vystříkaní a hodnotí Pitzbach jako hřeb tohohle zájezdu. Počasí se rapidně kazí a za chvíli lítají blesky. Růža, Venca a Honza si dávají jako zákusek spodní Otz za 260 cm, já to díky bouřce nakonec vzdávám.

Večer jedeme k sýpce, jenže náš luxusní sleepplatz je komplet pod vodou a tak vytahujeme naši plachtu 8x12 metrů. Večer následuje tradiční program. S Kreyzou zaznamenáváme výrazný úspěch, když uchráníme potraviny v zamknuté fabce před Růžovou žravkou. A to nám sliboval úplně všechno. No, škoda že není nějaká pěkná kundička.  Tento večer bohudík likvidujeme zbytek kontrabandu. Ráno vstáváme k Otzu, který má stále 2,5 metru a tak šplouchneme jen spodní úsek, kupodivu za sluníčka a opravdu čím větší tím lepší…. Já teda nad jedinou těžší zatáčkou chytám obavy a najíždím ji pro jistotu hlavou dolů, ale pak už jen Honzu strkám do válce a úspěšně sjíždím. Venca chce zajistit na Innu zábavu a nakouřit nějaký kundózní válec, ale za téhle vody jsou již jen vlny (naštěstí), které si megaužíváme. Bere se k dešti a je jasné, že v téhle oblasti si již nic nedáme. Jedeme k Brandy. Pod Kaiserklammem nalézáme zlomený vodočet a červenou čáru 20 čísel pod vodou (20 cm tedy nadstav). Soutěska vypadá impozantně. Jede Venca a Růža a je to rachot lebek, ale dávají si to moc pěkně. Za tři minutky to mají za sebou. Kreyzovi vzrušením zvlhla kamera a tak žádné vzrušující záběry nejsou. Není zcela jasné, co se pak s kamerou dělo (Růža a Kreyza na to mají výrazně odlišné názory), ale když Růža točil druhý den pro video z akce jako jednotící prvek duhu, přišly jsme i o zbytek záběrů z Otzu a Pitzbachu.

Vody v Brandy je fakt hafo a další valí z nebe. Je jasné, že i tady zítra sotva co ztěží nasmahneme a tak se odebíráme k Talbachům, které by za tohohle počasí měly nabídnout pěkné peklo. Všechno okolo krásně rozvodněné. Není divu tedy že večer u zaplněného Untertalbachu chytá Kreyza ukrutnou euforii. Na parkovišti u nasedačky roztahujeme plachtu, nalézáme a likvidujeme poslední zásoby. Do akce se přidává i Honzík a po jeho best vyprávění osobních zážitků už nikdo nemohl nic říct a sladce jsme usnuli. Ráno bereme holuba na střeše (nápad odjet na Gimbach) a ukrutného moráka v hrsti (Untertalbach za 25 čísel na vodočtu u soutoku) si nechat na jindy. Stále prší a tak se po cestě připravujeme na rachot – ten největší. Dlouho pak nemůžeme uvěřit tomu, že v korytě Gimbachu mezi šutry se líně proplétá sotva jeden kyblík. Chytit na Gimbachu vodu bude asi malý zázrak. Škoda, vypadalo to, že bychom ani nahoru nemuseli nosit lodě, jelikož závora byla otevřená a hlavní lesák je tu Slovák, s nímž by se šlo domluvit. Závěr tak patří tradičnímu Kopáči za 1200mm, což třeba mě udělalo radost. Čtyři krásné dny plné krásné vody a nenáročné konverzace jsou za námi. Zpět se nejlépe teleportoval Elda a tak už víme, kdo je kdo. Co sobče, <I>, mázo, mrdko, děvko a čurááááku? Tak příště snad opět se všemi kamarády.