Norsko 2007

text: Sníža

Na zájezd do Norska jsme se strašně dlouho připravovali a strašně dlouho těšili a nakonec jsme se přeci jenom 13.7. dočkali a skutečně do Norska vyrazili. Natěšeni na vodopády slidy divoký řeky a kdesi cosi vokolo co sme zatím viděl jen ve filmech a na fotkách.


13.7. ráno tedy vyrážíme směr Norsko. Frčíme si pěkně přes Německo na trajekt a pak dál a dál přes Dánsko a Švédsko, až se 14.7. v ranních hodinách dostáváme k hranicím Norska. Celníkovi sdělujeme, že nevezeme vůbec žádný alkohol ani cigarety a už vůbec ne drogy. Divně se dívá, ale když mu řikáme, že jedeme na vodu tak mávne rukou a cesta je volná. A už nás čeká jen dojet k našemu prvnímu cíli, k řece Sjoa. Lehce po poledni zastavujeme na mostě přes Amot a jen udiveně zíráme. Všichni suše polkneme a řikáme si proč sme radši nejeli někam kde sou skoro suchý potoky. V řece teče odhadem tak 300 kubíků a je to skutečně náhul. Jedeme dát někam jídlo a přemýšlíme, co si dáme večer na rozjetí. V kilometráži se nám nejvíce líbí play run, kde píšou, že čim víc vody tim líp. Navečer tedy ve třech lidech vyrážíme na první pádlování v Norsku. Sjoa play run nás mile překvapuje. Na obřích vlnách si užíváme spoustu zábavy a večer všichni litují, že nejeli s námi. Slibujeme jim, že zítra to pojedeme s nima znovu. Večer za námi ještě doráží tým B a dáváme si společný kempink a zahajovací večírek.

15.7. vstáváme asi tak v deset, což se už nezměnilo po zbytek zájezdu. Snídáme a vyrážíme na playrun. Všichni se moc těší. Vody trošičku ubylo, ale stejně je jí pořád kotel. Play run je oproti včerejšku skoro nezměněný a všichni si ho užíváme. Po playrunu přemýšlíme co dál, a rozhodujeme se pro velký kaňon. Jedeme nahoru a už se těšíme na sjetí. Předem oznamuji, že někde tam v tom údolí je ošklivý pětkový místo. Který dělá problémy i za malý vody, tak abychom si dali bacha. Ten kdo jede první říká, že OK a už se sypeme dolu. Řeka je parádní. Užíváme si supr velký vlny a občas někoho potrápí nějakej ten váleček. Idylka ovšem končí, když se nasypeme bez prohlížení do pětkovýho místa. Holt varování bylo k ničemu. Elda a Skip tu vyrábějí dvě mocný krysy a ztrácejí lodě i pádla. Já s Vojtou a Honzou vyrážíme honit lodě a pádla a zbytek se snaží s klukama vydrápat z kaňonu. Po čase odlovujeme jednu loď. Necháváme jí přivázanou na břehu a frčíme dál. Za chvíli nás dojíždí Růža a vytahujeme jedno pádlo. Dojíždíme až k vysedačce a pořád nám ještě chybí loď a pádlo. Já s Vojtou tedy jedeme dál hledat a zbytek lidí jede zachránit krysy. S Vojtou projíždíme playrun, ale loď ani pádlo nikde. Vysedáme tedy pod playrunem a zkoušíme místní borce. Je to až neuvěřitelný, ale během chvíle se objevuje auto s naší lodí na střeše. Bereme si jí a na oplátku dáváme zachráncům flašku luxusní vodky Boris. Jsou štěstím bez sebe a vyprávěj nám jak se určitě hodně zmastěj. Pak už jedeme nahoru za zbytkem lidí, abychom zjistili, jestli všechno z kaňonu vytáhli. Nacházíme jen dodávku a tak čekáme, až se záchranná expedice vrátí. Po chvíli se objevují Honza s Růžou celý udejchaný a táhnou Skipovu loď. Ptáme se co je tak schvátilo a oni nám vyprávějí neuvěřitelnou story, jak je v nějaký ohradě honily krávy a oni před nima utíkali a jak Honza vylezl na strom a odháněl krávy voláním HAF HAF! Dobře se bavíme, nabíráme zbytek rescue teamu a frčíme se někam ubydlet a najíst. Prvním pořádně pádlovací den byl skutečně náročný. Norsko asi nebude zrovna easy.
 

16.7. Ráno přemýšlíme nad Amotem, ale pak to balíme a jedeme najít nedalekou Store Ullu. Po lehčím blouděním po cestách jí konečně nacházíme. Je parádní sunshine a řeka je fakt nádherná. Nejvíce se nám líbí, že v ní teče množství vody, na který sme zvyklí. Dáváme si tedy procházku okolo řeky a pak se vracíme k autům něco pojíst. Snažím se všechny přemluvit ať jdeme eště dnes na vodu, že budou při tomhle sluníčku supr fotky. Bohužel mají všichni kopr a tak se na řeku prej vydáme až zejtra. Večer děláme mejdánek a první krysy pijou naší černošský nafukovací kámošce Ališe z prdele panáky vodky Boris. Navíc jím vymejšlíme trest v podobě mytí nádobí do doby než někdo další vykrysí. Netvářej se moc nadšeně, ale pohodlně sme je přehlasovali a tak jim nezbývá než trest přijmout.
 

17.7. Ráno vstáváme a brutálně prší. Na vodu se nám moc nechce. Já všem nadávám, že jsme měli jít včera za sluníčka, ale nikdo si ze mě nic nedělá. Po několika hodinách povalování se rozhodujeme jít na vodu. Je kosa jak pi*a, ale co se dá dělat. Všichni nasedáme trošku spruzeně, ale hned u prvních slajdíků sme už spokojení. Je to prostě parádička. Přenášíme Nevěstin závoj, děláme si u něj fotky a jedeme dál. Během chvilky jsme u legendárních slajdů a s chutí si je dáváme. Já Vojta a Kreyza si ještě dáváme závěrečný vodopád. Kreyza si na něm dává krysu a všichni se mu smějou, že bude mejt nádobí. Je dost naštvanej, ale muže si za to sám. Až do večera nepřestává pršet a tak se rozhodujem, že přespíme u Store Ulla ještě noc.
 

18.7. Celou noc vytrvale pršelo a nevypadá to, že by chtělo přestat. Rozhodujeme se, že to teda zabalíme a pojedem hledat sušší oblast. Jdem se ještě podívat na řeku, která přes noc hezky nastoupala a už je z ní solidní nářez. Pak zahajujeme přejezd směr Otta. Všichni se moc těšíme na legendární vlnu ve Skjaku, ale když to vidíme jsme zklamaní. Otta má doslova povodňovou vodu. Ptáme se u místních borců, jak to vypadá v okolí a když nám říkají, že je to v týhle oblasti všude stejný suneme se k oblasti fjordů. Večer nacházíme supr kemp u fjordu a sekce rybářů vyráží chytat makrely. Zbytek se jim směje, že chytěj max rýmu. Po několika hodinách se rybáři vracejí s prázdnou a jediným velikým zážitkem je, že viděli tuleně.

19.7. Ráno vstáváme a řikáme si, že už by to chtělo nějakou další řeku. Nejblíže je Storeelva, která má i nám odpovídající obtížnost a tak se k ní hned hrneme. Vodočet ukazuje good water a tak vyrážíme. Řeka je to parádní. Klidná místa jsou proložena pěti místy od ww4 do ww5. Jedno z nich obnášíme, zbytek dáváme. Plavbu končíme v jezeře a pak se suneme k dalšímu kempu. Ten je u jezera, ze kterého vytéká naše další řeka Jolstra. Stavíme si supr bivak a děláme malinkej mejdánek a topinky. Jdeme brzo spát abychom byli svěží na ráno.

20.7. Ráno se probouzíme a je parádní sunshine. Po snídani vyrážíme na prohlídku řeky Jolstra. Z auta usuzujem, že to bude ok a pěkný svezení. Řeka má prý dva úseky. Jeden lehčí a druhý kratší ale o to nářezovější. A tyhle dva úseky jsou vlastně ještě rozděleny nějakými vodopády odbtížnosti 7. No uvidíme cestou. Na vodu jdeme i s holkama. 5eka je to luxusní. Peřeje jsou tak čtyřkový ale nikde není nic zákeřnýho. Po chvíli obě holky krysej a vzdávají zbytek plavby. Dále pokračujem ve 4 lidech. Dál se to sype hezky dolu pěknýma peřejkama. Elda chytá trošku schýzu, že to jedem všechno na voči, ale nic naplat buď pojede za námi a nebo si muže vystoupit. V lese přichází jedna pětková pasáž, kde už Elda říká mr*ám na to a jde pěšky k silnici. Růža obnáší Vojta jede a krysí a já jedu a nekrysim. Vojta prská, že bude muset mejt nádobí a já s Růžou se mu strašně smějeme. Pak už je jen klidnej úsek do cíle. Vysedáme nad pekelnýma vodopádama a ve třech se nám dál nechce, takže to pro dnešek balíme. Něco pojíme, koupeme se a jdeme se podivat na ty vodopády obtížnosti 7. Je to úžasný pohled, ale já bych to ohodnotil jako jasnou obtížnost nesjízdné. Vracíme se do aut a zahajujeme přesun do města Sogndal, kde na nás čeká legendární Sogndalselva. Cestou ještě zastavujeme u ledovce. Elda si dává koupel v ledový vodě. Pak už pokračujem až do Sogndalu, kde nacházíme luxusní spaní u fjordu.

21.7. Po standartním zahájení dne vyrážíme na horní úsek Sogndalselvy. Borci, který potkáváme u nasedačky řikají že je good level a že máme enjoy. Tak sedáme a jedeme. Kilometráž slibovala hezkej potůček tak sme zvědaví. Ze začátku je to volej ale pak se to pomalu začíná sklápět a jsou tu první super slajdíky a skůčky a kamenitý peřeje. Během chvíle máme dvě krysy. Dávají si je Růža a Skip a oba ve stejným válci. Samozřejmě prskají kuli nádobí. Pokračujeme dál. Po dalším asi kilometru si dává krysu ještě Elda a Kreyza ztrácí helmu. Skip začíná mít schýzu nebo co a tak nás tři lidi opouštějí a škrábou se do kopce k silnici. Já Vojta a Růža to dojíždíme sami. Růža nám ještě cestou v jednom válečku ukazuje jak se dělá na špuntovi back loop a pak už je vysedání. Dojíždíme pro kluky co utekli a vracíme k fjordu na spaní. Toncek tu rozjíždí brutální divokej a nespoutanej mejdan. Během chvíle v něm mizí litr vodečky s kapkou džusíku a začíná to bejt ukrutný maso. Tonce hází svoje přirození přes provaz, co máme nataženej mezi autama, posléze ztrácí kontrolu snad nad vším a upadá do stavu strnulosti. Co se dělo dál ani nebudu popisovat, stejně si to asi každej umí představit.
 

22.7. Hned ráno popisujeme Tonckovi včerejší večírek. Chudák si nic nepamatuje a ještě má odřenu hlavu a zaneřáděný oblečení. Potom se rozdělujeme na dvě skupinky. Ta první jede na řeku Sumelvi, ta druhá jde na scouting waterfall section na Sogndalselvě. Já jsem v tý druhý a tak celej den oblízám s klukama řeku a zkoumáme vypečený místa. Jo a hledáme slavný waterfall combo. To se nám po dlouhém úsilí daří a když u toho tak stojíme, určitě víme, že zejtra se bude obnášet. Vracíme se zpět na spaní a potkáváme se s druhou skupinkou. Ti nám vyprávějí o Sumelvi, jak vytékala z ledovce jak to byla obtížnost ZWC s jedním čtyřkovým místem a jak k tomu vedla ouzká silnice. My jim zase bájíme o čarokrásném waterfall combu.

23.7. Vstáváme a je pěkně hnusný počasí. Po ráním koprování se rozhodujeme já Vojta a Růža vyrazit na spodní úsek Sogndalselvy. Pěkně si to sypeme dolu až k waterfall combo. Tady složitě přenášíme a slibujeme si, že příští rok si to sjedeme. Pak pokračujeme dál až skoro do města. Před městem si totiž Růža nějak rozřízl nožičku při obhlídce peřeje a tak to táhneme k silnic. Neseme lodě k autům, odkládáme Růžu a já s Vojtou si jedeme ještě úsek přes město. Je to uplně nejlepčí úsek řeky a skvěle si ho užíváme. Večer se od nás odděluje team B a míří do Buskerudu hledat nějaké toky odpovídající jejich jezdeckým schopnostem. My to balíme taky a rozhodujeme se ozkoušet oblast okolo Vossu. Při přesunu si vojta dává snowkayaking a Elda se koupe v ledovém jezeře. Večer dáváme chrupku u Moneydropu.

24.7. Od Moneydropu vyrážíme na horní úsek řeky Myrkendalselvi. Má to bejt na místní poměry lehčí věc typu drop pool tak uvidíme. Ze začátku si to užíváme a je to přesně to co psal Olaf Obsommer v jeho bibli. Jsou tu supr slajdíky a skůčky a vždycky je pod nima dost pool. Pak ale přichází supr dlouhá skluzavka. Prohlížíme a řikáme, že ok. První jede Kreyza v pohodě za nim já a vyrábim pěknej průser. Nejdřív bidluju v takovým nevinným válečku a pod skluzavkou si eště dávám eskymáka. Bohužel trefuju pod vodou šutr. Zvedám a jedu ke břehu. Okolo hlavy mám trošku hvězdičky, ale dobrý. Za chvíli mi teče něco po obličeji, sahám si tam a je to krev. Z hlavy se mi valej proudy krve. Ryhle burcuju kluky. Hned mi zastavujou krvácení a už se šplháme k silnici. Převlíkají mě a Vojta mě veze do Vossu do nemocnice. Tam mi pan doktor vyholuje hlavu a dává mi 8 stehů. Pak mi ještě na cestu dává epesní čepičku a tetanovku. Když jsem propuštěn do domácího léčení chtěj na mě kluci hodit mytí nádobí. Úspěšně jim vysvětluju, že sem dojel ke břehu a vystoupil sám z lodě a tudíž to není krysa a vyhýbám se šikovně nádobí. Cestou na nějaký spaní ještě nakupujeme za místním suprošem vyhozené jídlo. Kluci nabírají cibuli, chilli papričky a já nevim co všechno ještě a pak už jedeme spát kamsi do údolí řeky Raundalselvi. Večer experimentujeme s papričkami, které skutečně pálej jak čert. Já si pak dávám prášky na bolest mojí hlavičky a jde se hajat.
 

25.7. Ráno máme zase silnej kopr. Kluci mi převazujou ránu a fotěj si mě. Pak mi ještě na cestu vyzdobujou čepičku sprostými obrázky. Jedeme se podívat na řeku Rjuande kde je známý tunel. S big respectem odjíždíme. Kluci přemýšlej jestli nepojedou play run na Raunduselvi, ale nakonec vítězí kopr a jedeme pryč. Večer se setkáváme s teamem B. Dáváme solidní mejdánek a jdem pozdě večír spát.

26.7. Dnešní den se přesunujeme do Telemarku. Prakticky celej den trávíme v autě a vlastně se ani nic zajímavýho nestalo. Akorát v pozdním odpoledni zjišťujeme, že Telemark je skutečně uplně suchej.

27.7. Ráno balíme a vyrážíme si prohlídnout známý Home run. Je sice málo vody, ale jelikož už asi nebude jiná příležitost jezdit tak kluci dávají alespoň Home run. Všichni dávají v pohodě a bez krysy. Růža s Honzou pak eště skáčou do vody jen tak pro legraci. Honza nějak nevychytává dopad a švihne to přímo na hubu. Naštěstí si jen pohnul se zádama a nic vážnýho se mu nestalo. Večer začíná pršet a tak svítá naděje, že třeba ještě něco poteče. Přesunujeme se k Austbygdě. Koukáme na Spänemfossen, též zvaný Macifall. Vypadá to, že by to šlo sject. Nacházíme spaní a medituje se před dalším dnem.

28.7. Do rána trošku klesla voda, ale porád by ta Austbygda měla jít sešutrovat. Vyvážíme kluky nahoru a už frčej. Během chvíle jsou u hlavních slajdů. Hlásej, že Elda si střihl jednu krysu a Růža čeká u silnice páč rozmlátil loď. Natáčíme hlavní slajdy a kluci to balej. Prej dál nepojedou páč je to skutečně dry. Růža nám ukazuje svojí loď a větší díru jsem eště v životě neviděl. Dno má uplně na cáry. Přejíždíme najít nějakej playspot. Nacházíme playspot, od kterýho už si nepamatuju jméno. Kluci si na něm docela užívaj. Je to vlnováleček. Prej skvěle drží, akorát má vadu, že je mělkej. Asi tři hodiny se tady freestyluje a pak už se suneme dál směr Oslo. Uznali jsme, že už nemáme kde co shánět, a že je sucho a tak, že se budem pomalu sunout směr domov. Večer si prohlížíme Oslo a jedem spát kus za město.
 

29.7. Ráno vstáváme a vydáváme se na cestu směr domov.

30.7. Triumfálně se vracíme do naší vlasti a zakončujeme zájezd. Tak zase za rok v Norsku.
 

DALŠÍ FOTA