Choč, Liptovský Mikuláš, Zabrzez - říjen 05
(The best day)
Jak to viděl Růža:
Text: Růža a poznámku Honza
Ranní vstávání na salaši v šest hodin ráno nebylo moc příjemné! Z krásně vyhřátého spacáku se nikomu nechtělo.Jediný komu se chtělo byl Honza, který spal v 3 ponožkách a sakum prdum oblečený od hlavy až k patě, a přesto mu byla zima. Není divu když jeho spacák je dimenzovaný na spaní v létě v tropických oblastech. Když jsme vylezli ze salaše byla ještě tma. Hvězdičky svítili a mráz příšerně štípal do obličeje. Na vrchol Choče zbývalo jenom asi 400 výškových metrů.Snídaně se samozřejmě nikomu chystat nechtěla a tak se rozhodlo, že posnídáme až na vrcholu za východu slunce.Po necelé hodině škrábání do kopce jsme byli na vrcholu. Kupodivu jsme tam nebyli sami, i když byl normální pracovní den. Několik fotografů postávalo na vrchu a čekalo na východ sluníčka, které začalo vycházet několik minut po našem příchodu.
Dali jsme si snídani trochu čokolády, vína a doutník a skoro hodinu jsme pozorovali tu nádheru. To se nedá popsat.Posuďte sami prostě The Best.
Po hodině kochání jsme slezli k salaši kde nám Tony připravil tentokrát pořádnou snídani a valili rychle dolů k autu aby jsme byli co nejrychleji v Liptovském Mikuláši, kde nás čekal Jarda s loděmi a se zbytkem oddílu.
Za chvíli jsme už seděli v lodích a užívali si nádherně čistou vodu,nebylo ji sice moc,ale stačilo to.Někteří pádlisti z oddílu si dokonce zakrysili, ale naštěstí bez vážnějšího zranění.Nejhůře dopadla Dita (Honzova sestra),která si při zvedání odřela nos.
Po třech hodinách bušení jsme byli totálně vyfluslí a tak jsme se rozhodli zregenerovat naše těla v termále Bešeňová. Kdo by se ale chtěl tlačit s důchodcem?Tatralandie je ještě lepší,tobogány téměř vřelá voda jenže tři kila za vstup:o/ .Kalameny to je ono!!! Přírodní jezírko kousek od lesa. Voda sice není přímo vřelá, ale dostačující. Když přijíždíme k jezírku tak je tam pár lidí.
„Tak ti nám fakt vadit nebudou“. Uběhne pár sekund a běžíme do jezírka, začínají se otvírat vína jedno,druhé ,třetí. A začíná být opravdu veselo.Po několika hodinách vylézáme hodně společensky unavení.
Loučíme se s Tonckem a Gábi, kteří míří do Tater a my odjíždíme směr Zabrzes. Před polskou hranicí zjišťuji že jsem zapomněl pas a občanku u Toncka. Jarda mi oznamuje že jsem úplné dámské přirození . To mě absolutně nemůže rozházet a tak projíždím hranice bez problémů.Zabrzes byl sice proti Lipťáku mega nuda, ale aspoň se něco naučili naši mladí začínající kajakáři a kajakářky.Cestou zpátky jsem projel zase bez jakýkoliv problémů. Nejspíš to bude mojí drobnou postavou a mým nenápadným vzhledem. No prostě The best day.
Poznámka: Popis cesty na mega termálek v Kalamenech
Jestliže jedete z kanálu tak nejlepší objet celou Liptovskou Maru směr na Bešeňovou. Tu projedete a těsně před mostem odbočíte doprava na Liptovskou Teplou, z té směrem na Lúčky těsně a před Lúčkama bude odbočka na Kalameny.Až budete projíždět vesnicí dojedete na rozcestí.Jedna lepší cesta povede dolů a druhá horší cesta nahoru.Vy se vydáte po horší cestě nahoru a asi po kilometru a půl dojedete k jezírku u kterého je i provizorní parkoviště.Kdybyste si nebyli jistí tak se v Kalemenech zeptejte. Všichni vám tam rádi poradí;o)
Jak to viděl Tony:
Text:Tony
„Pod Chočí je salaš“, prohlásil jsem a nikdo tomu včetně mě nevěřil, tak jsme vyrazili den předem na Velký Choč. Slovensko trpělo neuvěřitelnou zácpou. Takže první jsme se snažili ilegálně překročit hranice někde nad Makovem, ovšem Astra není offroad a tak jsme nakonec překročili na Konečné. Stejně jsme zkejsli v Žilině, kde nás zastihla tma. Výchozí místo jsme spíše odhadli a s pomocí baterky honičky vzhůru. Každý má z něčeho strach a tak výstup po tmě na salaš byl pro Růžu byl tak za V+, ale nedal to znát. I nás ale hnalo divné bručení a tak jsme nahoru přímo vyletěli. Na planině pod Chočem k úžasu všech našel Kreyza „horský hotel“. Dali jsme si sprchu (deodorant) a večírek mohl začít. Padaly hvězdy a úžasná červená vína.
Praktické info: Valašská Dubová – Polana asi 1 1/2h a dále na vrchol prý 1 ¼ h. Dole v dědině je prý krčma, kde chytli Jánošíka, ale to jsme nestihli ověřit. Příště.
Obrana proti medvědovi: Nejlepší je se rychle posrat, oplácat se exkrementy a ležet. Možno též medvěda zahnat řevem s rukama nad hlavou, nejlépe ještě stát na kýblu. Kreyza na štaflích. Naopak by se nemělo na noc nechávat vonět jídlo v okolí, nepoužívat deodoranty, parfémy apod. po těch jedou medvedi víc jak po uzeném.
Ráno se nám podařilo probrat z komatu již před šestou a tak jsme v 7 chytli na Velkém Choči megavýchod slunce, což potvrdili i profifotografové, co se již tlačili na vrcholu před náma. Po cestě jsme ještě několikrát „koprovali“ a okolo oběda jsme se konečně dostali na kanál. Jarda nebyl úplně rád, že nám vezl lodě. ,,,,,ČESNEK>>>>.
TAKŽE KONEČNĚ VODA: Lipťák, prý jeden z nejstarších na Slovensku, vystavěný z šutrů z Belé, takže má vcelku přírodní charakter. Z Valmezu je to přes Žilinu necelých 200 km. Vršek pohodový, spodek III. Má dvě ramena, ovšem díky nedostatku vody málokdy tečou obě. Platí se asi 50 Sk se slevou na hoďku.
Pak ovšem přichází zlatý hřeb- přírodní termál Kalameny. Po ranním východu slunce, dobrém poježdění v chladné vodě, euforie v teplé vodě s opět kvalitním vínem. Megakalba.
Zabrzec:
Jeli: Růža, Honza, Kreyza, Tony, Gábi, od Lipťáku se plna palba Česneků, Iwa, Negr, Verča