Lammer, Lofer, Gesäuse a Laussa fall

text:Honza

28.3.2007 Středa – Pánská jízda začíná

        Tak a je to tady, konečně vyrážíme do Rakous. Je půl sedmé p.m a povrch naložené Clio s kajaky na střeše (snad se nám nerozpadne ) vyráží směr Lammer.Na místo dojíždíme asi ve 4 ráno a jdeme spát.

29.3.2007 Čtvrtek – Nejkrásnější soutěska

        Paráda takže Lammer, Růža už ho jel a říkal ze je super.Jdeme omrknout soutěsku a i z té výšky to vypadá, že to asi nebude úplně zadarmo. Pár míst se mi tam moc nelíbí a navíc ty kolmé stěny. Tady by se mi teda fakt nechtělo plavat.Snad to moje zoperované rameno vydrží. Dole ještě taháme sirky kdo převeze auto (černý Petr padá na Kreyzu) a jdeme na věc.

        První žumpu jsme si s Kreyzou říkali, že by jsme mohli odjistit. Vypadalo to, že tam bude asi pěknej válec,ale Růža říká že na to sere a jede. Dává si to s prstem v nose, tak to s Kreyzou smažíme taky a všichni nakonec úspěšně. Potom se řeka sevře do totálně kolmých stěn a začne to pravý bůšo, několik vlnoválečků a dvě žumpy. Všichni dáváme v pohodě a ve Velkém Dómu se na sebe zubíme, že ty válce ani nevypadali tak velké z té výšky. Ještě následuje pár peřejek a jsme u vstupní peřeje do soutěsky.

Růža : „ Tohle je ta peřej kde Elda s Plukovníkem v létě 7x eskymovali“.

Já: „Neodjistíme to raději ? “

R: „Ale hovno drž se uprostřed a válce naboofuj “.

         Než stačím cokoliv dodat Morálista  už to smaží dolů, jedu teda za ním. Tak jak řekl, jsem udělal takže v pohodě.Za chvilku dojede Kreyza a taky ukazuje že vše je ok. Následující peřeje jsou taky výživné. Ke konci se ještě řeka z úží do asi ani ne metrové škvíry ,která tvoří takové miniaturní esíčko a za ním ta voda táhne přímo na skálu . Celé to místo vypadá tak nějak na houby. Růža říkal, že je to jediná peřej kde minule eskymoval.Výlézám a dívám se jak si to kluci dávají. Jedou to s prstem v nose tak nasedám i já.Tlačím si špičku víc doprava aby mi to esíčko pěkně vyšlo, ale chytám miniaturní bradáček, který mě tlačí na skálu, tak se z toho nějak odštˇouchám a mám to za sebou .S Kreyzou se shodujem, že Lammer byla asi nejkrásnější řeka kterou jsme kdy jeli.

Jelikož je Kreyza pěkně nachlazený, tak už druhou jízdu nejede,aspoň nám udělá řidiče a my si dáme i horní trojkovou soutěsku. Je plná hezkých peřejek a  vracáků takže si tam pěkně zablbnem. Když dorazíme před spodní soutěsku ,která vede do V. Dómu, už sem celkem klidný, bo vím co mě čeká.Krásně si to užívám. Do Dómu dojíždím dřív jak Růža, který jel ale přede mnou.

R: „Ty vole ten válec už mě málem měl.Sem to jel zprava  nestačil jsem boofnout a už mě táhnul zpátky, ale čtyři rychlé tempa mě zachránily.“

         Zbytek soutěsky si chytáme vracáky a čekáme na Kreyzu který to ze shora natáčí.U známé škvíry se rozhoduju ,že tentokrát budu tlačit špičku víc doleva.Jedu vylehávám a je to za mnou.Strejda Růža to nejede úplně podle svých představ a dává si jednoho nechtěného eskymáka namáčklý na skálu.Vyjíždíme ze soutěsky. Chvíli se sluníme a vstřebáváme nahromaděný endorfin na pláži.

Od Toncka nám přichází sms, že je až na Lofer všude sucho, takže se dlouho nerozmýšlíme a jedeme MATUROVAT.

      Večer si ho jdeme ještě prohlédnout a vypadá to teda celkem hustě, mě se nejvíc nelíbí Česká ulička a Kreyzovi zase esíčko, když se špatně najede,tak to žene do nepěkného úzkého místa kde by hrozilo zaklínění.Prý je tam někde i sifon, ale za téhle vody ho teda nikde nevidíme.

30.3.2007 Pátek – Vodácká Maturita

          Ráno je strašná zima všude jinovatka. Proto vstáváme až kolem 11 hodiny, kdy už je aspoň trochu teplo. Snídáme vynikající čínskou nudlovou polívku a vyrážíme směr Lofer. První peřeje začínají slalomkou, taková pěkná trojka s parádníma vracákama. Za ní už to konečně začíná. Řeka se zrychluje a objevují se obří balvany, přibývá válců a obřích karfiolů.Zanedlouho už jsme u České uličky. Je to delší peřej, která začíná menší žumpou, následuje několik válců a pak proud žene přímo na skálu uprostřed ,kde se řeka rozděluje na dva průjezdy. Vpravo je žumpa, která padá přímo proti skále a vlevo je zas úzký průjezd, kde hrozí zaklínění pádla. Vylézáme, prohlížíme a rozestavujeme záchranu. První jede Růža. Ve vstupní žumpičce ho to trochu pocuká, tak musí vylehávat, ale zbytek smaží bez problémů. Nad závěrečným rozcestím chytá vracák a rozhoduje se pro úzký průjezd vlevo. Má to za sebou. Teď jsem na řadě já. Rozjíždím se do vstupní žumpičky, projedu dva válce a  taky chytám vracák nad rozcestím, volím cestu vlevo.Třetí jede Kreyza dává si to parádně, až v posledním úzkém průjezdu trochu zaváhá a musí vylehávat. Následuje známá Lžíce. Rozestavujeme záchranu a kameru a jde se na věc. Růža jede úplně vlevo na kolmý skok a boofuje. Já s Kreyzou to jedem středem a taky v poho. Lžíce mi přišla daleko snazší než Česká ulička. Teďka ještě známé esíčko. Zase záchrana a obdobný scénář jako u dvou předešlých peřejí. Nakonec se ukázalo že esíčko vypadá sice hrůzostrašně, ale je celkem zadarmo.

          Potom je několik pěkných peřejí mezi ohromnými balvany a několik válečků. Chytáme si vracáky a náramně si to užíváme.V jednom vracáku čekáme trochu dýl na Kreyzu. Prozrazuje nám že špatně najel na šikmí válec těsně u jednoho šutru a asi 3x tam zvedal. Je nám líto, že jsme to neviděli ,mohli jsme se suprově pobavit .

          Po chvilkovém oddechnutí následuje asi 2m žumpa ve které to opravdu hodně bublá. Navíc voda odtéká přímo proti obřímu balvanu ,který je nejspíš podemletý. První jede jako obvykle Růža. Boofuje to do pravého vracáčku, ten ho ale chytne a táhne zpět do žumpy. Růža bojuje a opět vítězí. Když to s Kreyzou vidíme chvíli váháme, jestli to neobnést. Kreyza říká: Obnášet to nebudu, maximálně to pojedu tím druhým průjezdem vlevo…Ten se mi ale zdá ještě víc na hovno než celá ta žumpa. Nic, sedám do lodi a říkám  si: Musím trénovat na Norsko takže to nasmažím přímo na komoru. Maximálně mě to trošku pocuká, a pak mě to snad pustí.

           Tak a jedu vidím před sebou dvoumetrovou propast a vjedu přímo do středu vylehávám a zajíždím do vracáku. Kreyza to jede nakonec stejně jako já a taky bez problémů. Další větší žumpu, už s přehledem boofujem, jen Kreyza měl náběh na loping, ale ustál.

Tohle bylo asi poslední obtížné místo na Lofru. Teďka už následují jen peřeje obtížnosti 3 až 4. V jedné z nich si s Růžou trošku zašpásuje nenápadný boční váleček a už je tu poslední známý rodeový válec a je to za náma. Maturita udělána. Chvíli ještě kecáme jak to bylo nejlepší a suprový a jedem do okolí Enns.

Škoda že Talbachy jsou totálně suché, jakože tak suché že by se to nedalo přebrousit ani přes šutry. Jedem teda dál na Gesause a Kummerbrucke.

           Večer nám strejda Růža připravuje vynikající večeři (topinky s česnekem a slaninou). Dáváme vítězné doutníky a kalíme zítra nás čeká nejspíš Kummerbrucke.

31.3.2007 Sobota – Kázeň na Gesause

          Ráno se probouzíme a nevěříme vlastním očím.Tam kde ještě včera tekla slušná voda je teď sucho jak v Africké Sahaře. Takže Kummerbrucke asi nedáme. Čekáme do 12 jestli náhodou nepustí vodu, ale nic se neděje, tak jedeme na legendární Gesause. Tady mi přijde, že to má vody celkem dost, sice určitě míň než Růža v létě, tah to má ale kundózní.

          Rozhoduju se že pojedu. Přece jen sem přijel na vodu. Kreyzovi se to množství vody nezdá a raději si zabavuje kameru. No aspoň máme zase ridiče. Domlouváme se, ať nás pak počká asi 3km pod Gesause u dřevěného chodníčku.

           Prohlížím si ještě horní katarakt, který si dáme na rozjezd a jdeme na věc. Jedu těsně za Růžou a nestačím se divit jaký má ta řeka obrovský tah. Navíc ty celkem malé válce co jsem viděl z cesty jsou asi tak třikrát větší než sem myslel že budou. Nicméně horní katarakt jsme si nadiktovali celkem s přehledem, tak jedem na spodek.

         Růža jede první. Jedu za ním, ale za chvíli mám co dělat sám se sebou natož tak pozorovat kama jede. Najednou se přede mnou objevuje obří vracák, který musím určitě chytit jestli nechci skončit v Pyramidě.

Pádluju do něho co mi síly stačí, ale najíždím ho nějak na houby, má obrovský bublák který mě stáčí dřív než jsem chtěl, takže končím přímo na rozhraní. Tam to nějak neustojím a už sem hlavou dolů a cítím jak mě to šrotuje. Wow takové tlaky do hlavy sem už pěkně dlouho nezažil. Zvedám a snažím se zorientovat, ale stačím se sotva nadechnout a už jsem zase pod vodou, opět zvedám a vidím, že jsem těsně nad Pyramidou. Pádluju co to dá, abych se dostal do pravé cesty, sem na pokraji sil, naštěstí se mi to daří.Ve vracáku o kousek níž, než v tom, který jsme měli chytit, už čeká Růža. Nějak mě to zase rozhází, tak znova eskymuju, sotva zvednu jsem v dalším válci a do konce Gesausse zvedám asi ještě 2x. Konečně už je to za mnou.

        Tak to jsem si teda fakt nedal, takovou sadu jsem ještě v životě nedostal. Lapám po dechu a snažím se dohnat kyslíkový dluh. Řeka mi pro jednou ukázala kdo je tady pánem. A jsem ji vděčný že jsem se nemotal někde pod Pyramidou.

Pod Gesausse jsou ještě další pěkné trojkové peřeje s velkýma vlnama. Já už však nemám vůbec sílu tak už skoro ani nepádluju a jen si tak vylehávám. Za chvíli dojedem k vysedacímu místu,kde na nás čeká Kreyza. Pěkně se na nás kření a opakuje ty <I>  tak to bylo teda hustý Honzo fakt ,hustý. Jenom se na něho zaculím a jdeme si prohlídnout co natočil.Nakonec se ukázalo, že jsem se motal v tom válci těsně nad Pyramidou. Růža ten válec požral taky, ale víc u kraje, takže z něho celkem v pohodě přesurvoval.

Na závěr musím říct, že jsem aspoň nezapomněl eskymáka na divoké vodě a už nikdy nebudu chcát do řeky. (Kreyza mě upozorňoval, když jsem chcal do Talbachu, ať se na to vykašlu že mi to ta voda vrátí)

Na konec zájezdu se rozhodujeme, že pojedeme zaskákat na Laussafall.

          Vodopád vypadá nadherně a má i celkem dost vody. Nemůžeme se dočkat zítřku. Tentokrát nám večeři vaří věčný koprař Kreyza a já s Růžou se opíjíme ze Sangrie….

1.4.2007 Neděle – Učebnicový vodopád

          Probouzíme se do nádherného slunného dne. Jedeme se znovu koknout na vodopád, nasnídáme se a jdeme na věc. Slaníme lodě a pádla a já se chopím foťáku, Kreyza kamery a Růža jede opět jako předjezdec. Rozhuduje se pro Melt down. Letí a zanořuje se na opravdu dlouhou dobu. Po chvíli vyjede skoro v lopu a jde na něm vidět jakou má radost. Já když jsem to viděl, tak se raději rozhoduju pro Boofa. Rozjíždím se a krásně boofuju do té největší pěny,ani mě to nebolelo. Třetí Kreyza na vodopádu vykouzlí nádhernáho Freewheela.

         Po té včerejší sadě už mám vody celkem dost a tak se rozhoduju, že už budu jen točit. Kluci si to dávají každý ještě asi dvakrát, pak si Růža skočí ještě po noháh do lagunky a jdeme k autu. U vysedávání potkáváme místního borce. Chvíli s ním kecáme a jdeme se převléct aby jsme stihli, jak si to nadiktuje. No moc dobře si to teda nedává. Spadne tam jak pytel hoven eskymuje a zanáší ho to pod padající vodu. Snáží se z tama vypádlovat ,ale moc se mu to nedaří. Už chceme běžet pro házečku, jenže třetí pokus mu vychází, takže mu jen ukazujem, že je hustej týpek a jedem domů….:-)

         Z mého nejlepšího úsudku musím říct, že to byl ten nejsqělejší vodácký výlet na kterém jsem byl. Každý den nám pražilo sluníčko a jeli jsme fantastické řeky a užili si mrtě srandy (hl. díky Kreyzovi). Za ty 4 dny jsme najezdili zhruba 1620 km na jednoho nás cena vyšla asi 1550Kč.Ted´se jen teším kdy to zopáknem.