Listopadové Rakousko (fakt k.... kosa)

text:Tony

 17.11. není sice typický termín na vodu, ale absťák je velký, hlásí teplo a to nejdůležitější: 16.11. odpoledne nám vrací naše nové autíčko z opravny, zavolám Kreyzovi a Růžovi, Gábi nakonec se rozhoupe k řízení, takže máme i řidiče. Auto ozdobíme asi dvaceti kosočtverci: některé se i jmenují našimi jmény a hurá do Rakouska! V noci přijíždíme do Erlaufbodenu a spíme na parkovišti za mostkem před vesnicí. Těšíme se na ráno, protože jsme četli o Erlaufu jen pěkné věci zejména  podle Karla Boučka.

Erlauf. To nebylo dobrý. Karlovi (autoru článku „Erlauf: Sladká tečka na závěr“ nebo tak nějak uveřejněném v Hydru kdo ví kterém) se nemuselo jen škytat, ten se musel přímo poblít. Nabuzení na pořadný bůšo, protože Erlauf měl na vodočtu 230 cm a to je střední stav, nasedáme ráno na vodu. Vodočet je vtipně na druhé nepřístupné straně, takže se na něho podíváte až z vody. Já bych ho nejraději již nikdy neviděl. První dva kilometry hoblujeme na zetwéčku šutry. Podjedeme ještě most (rozhodně nasedat zde) a po kilometru, co to? Voda konečně šumí:

Čertova kazatelna nejobtížnější místo na řece, o které jsem tolik četl. To že jsme ji přejeli, mi nakonec Kreyza sdělil dva kilometry za ní, protože jsem ji neustále marně vyhlížel. Prostě kaskáda vpravo sjízdná v pohodě, vlevo nevíme, protože se nám nechtělo jít do vody se na to pořádně podívat.

V jednom místě se Erlauf sevře do dva metry široké soutěsky, voda je ovšem klidná. Krásná příroda. Sotva se malounkou skály rozevřou, padá vedle nás vodopád a musíme zastavit, protože Růže má „halušky“ z voleje. Následný kilometr až dva ovšem přicházejí trojková místa a je to pěkné. To už nejde říci o dalších pěti kilometrech. Rozhodně kdo by se rozhodl Erlauf jet, jak uvidíte cestu - tak ven. V mrákotách pádlujeme, často se bavíme o Karlu Boučkovi a když přestávám věřit, že po tom oleji dopádlujeme k autu, uvidím Gábi. I když v podstatě nevím, co to je, tak Erlauf byl pěkný bukake. Nepádlovali jsme asi 16 km za tři hoďky. Minimum pro splutí na serverech a v článcích bych zvýšil na 230 cm.

Obhlížíme ještě nějaké potoky v okolí, ovšem nakonec NACH Untertalbach! Za tmy si jdeme alespoň Talbachy poslechnout, což se málem Kreyzovi a Růžovi stalo osudným, ale co už, večer si to uděláme v autě …jako náladičku. Porňáče nám sebrala Gábi a stan stavíme na místě s nejhezčím výhledem v okolí. Zvláště probuzení je úchvatné.

Ráno začínáme prohlídkou Talbachu. Jeden kilometr, ale fakt výživný. Nutno vidět. Následuje procházka okolo Untertalbachu. Vody je spíše málo, ale na seznámení s Talbachy dobrý. Na soutoku to dělalo tak 30 čísel pod vodočtem. Nasedáme u zastávky ze „Sick linu“. Užívám si to ještě teď, když to píšu. Skoky, průskoky tak na loď a sedmimetrový vodopád v první části po mlýn. Vodopád má jedinou vadu na kráse, že se musí skákat úplně vlevo, jinde je víc než pravděpodobné, že si člověk rozbije hubu o skály. No a jelikož nájezd nevypadá nejlíp, přenáším. Růža samozřejmě na jedničku a Kreyza si aspoň najel pod padající vodu a nahrál na kameru megavítězná gesta. Tak dobře, Gábi pozdě zapnula kameru. Výživné byly některé prohlídky, kdy jsme museli v soutěsce po prsa do vody.

Za mlýnem jsou především slidy s mega slidem „Dlouhou skluzavkou“. Jako fakt dlouhá. Dlouhá jako <I>. Na konci jsme se shodli, že nikdo z nás ještě v životě nepoužil tolikrát slovo krása a krásný. A v tom krásném stavu přejíždíme na Koprtraun. Další krásný večer, i když všechno jsme již vypili večera minulého. Spíme u krásného jezera u nějakých blbejch cedulí s obrázkama stanů a karavanů. Seznamujeme se s Herr Polzem, a poté co mu vysvětlíme, že jsme francouzi, kteří nebudou dělat problémy, nechal nás být. Přesvědčit téměř rodilou Francouzku, která nám po telefonu překládala, ať si vyčistí uši, když nerozumí mému akcentu, byl ale problém. Nakonec nás zachránila Kreyzova francouská image a jeho znalost angličtiny.

Kopr. Bad Aisse, kosa, mokré hydro a střední stav. První kilometry mrzneme, mám zimu ze nehtama (blééé) a skoro to vypadá na Erlauf. Růža nejistí, jelikož z léta má na Kopr pěkné vzpomínky. Zejména bylo o 40 stupňů víc. Kopr ale není Erlauf. Brzy přichází první peřeje a kaskáda. Já s Kreyzou jsme zrmzlí. Moc zmrzlí. Kreyza prý jak hovno, já osobně si ráno odskočil a utřel se. Zmrzla i kamera, takže Růža to v podstatě ani nesjel. Beztak eskymoval. Připadala-li mi první kaskáda v pohodě, v druhé, která je za rohem, byl válec, v němž se „dalo bydlet“. Já s Kreyzou nasedáme pod válcem, strejda Růža ovšem za 1. Má nás čekat pohodová dvojka pro všechny. Pičo, jako Růžo! Kundózní vlny, vlnoválce a válce. Adrenalin dělá své a je mi teplo. Řeka valí z kopce, proti slunku není vidět kam jedem, občas na vlně zahlédnu Růžu nebo Kreyzu. V půlce vydýcháváme. V Obrtraunu jsme vcelku brzy. Kdyby bylo teplo, jel bych sichr ještě jednou, protože Koprtraun za střední vody je nádhera a když jsem neviděl do čeho jedu, tak jsem měl i činku. Končí se na parádním parkovišti předurčeném ke Koprování a užívání si, jaké jsme si to udělali pěkné. Ještě teď je mi z těch třech dnů fakt krásně.

Na zpáteční cestě jsme hráli, že když někdo řekne sprosté slovo, musí se napít z Bílé perly a když řekne piča, tak musí držet flašku. Dost jsme mlčeli.

Bylo to krááááááásné.

(Mimochodem Kreyza se tentokrát moc neopil! Listopad není ideální vodácký měsíc. Ale poměr mezi dnem a nocí v listopadu zaručuje, že vám po šestihodinovém večírku zbývá stále spoustu času na spaní).