Seakayak-Kornati
text:Toncek
Seekajaky na Kornati byl nápad Ivy, která sehnala kajaky, tranzit a informace. Přidalo se k ní ještě sedm lidí. (Zvěro)lékař Jarek a Radek zajistili jídlo. Motýlovi, Milanovi, Gábi a mně stačilo si nakoupit piva, víno, burčák a tvrdé a čekaly nás čtyři best dny na konci září. Já si na poslední chvíli přibalil i bratra. Plánem bylo obeplutí Kornatu ze zátoky Kosirina, kde jsme nechali auto a návrat přes Vargadu zpět do zátoky, nejlépe té samé. Celkem něco přes 80 km/4dny.
NP Kornati leží v Chorvatsku mezi Zadarem a Šibenikem V sezóně tady bývá husto. Platí se vstupenka 50 kun/den a vcelku často se prý kontroluje. Vstupenky lze zakoupit jen v informačním centrum na ostrově Murter v Murteru, na moři se prý platí 80kun/den. Nicméně po sezóně bych to příště již tolik nehrotil, je tu krásně - téměř liduprázdno. Navíc jsme si v úzkých ulicích Murteru rozflákali zadní sklo o kajaky. Přeci jen mají 5 metrů a přepravují se hůře.
Po těžké cestě (900km – odřídila Iva a bratr, já šejkroval nápoje z pitného kýble) jsme do sebe hodili nějaká hystaminika (panáka), kdyby tu byly nějaké neznámé látky, co by nás mohly dráždit. Ze seekajakem nikdo moc zkušeností neměl, tak jsme zvolili křest ohněm, teda vodou: 13 km napříč Murtherským mořem ke Kornatu. Nejprve jsme obepluli pláže s lepými děvami, seznámili se s činností kormidla, která je na mořském kajaku fakt mega a hurá na širé moře. Štěstí nám přálo, jelikož to byl jediný den, kdy se udělaly aspoň nějaké vlny. Škoda jen, že jsme pádlovali proti nim. V závěru po pětihodinovém pádlování jsme se konečně přiblížili k majáku vedle Kornatu. Vlny šplouchaly občas i přes hlavu a vcelku krutózně se rozbíjely o útesy. Začínal jsem mít vcelku adrenalin, který vycházel především z obavy, že by se kdokoliv tady u pobřeží okoupal a času na nějaké nastupování by moc nebylo. Pokud by bylo do čeho nastoupit, jelikož proud tu opravdu silný a rychlý. O nikoho jsme ale nepřišli a za soumraku jsme se vyškrábali na útesy a vzhledem k nehostinnosti krajiny jsme doplňovali energii a vitamíny (panáky). Pamatuji si asi polovinu večírku, pak se mi porouchalo kormidlo chůze, upadl jsem na několik kamarádů (obzvláště Milane sorry) a jako zázrakem se trefil do spacáků metr od moře.
Boží ráno. Sotva jsem slezl z kolotoče, ucítil jsem snídani a byla mi podána desinfekce (panák) z rukou lékaře. Mimo to nás lékař mazal mastí na kravská vemena… Jarek taky chytal ryby a napříč pesimistickým prognózám, že chytne leda rýmu, vytáhl dvě čudly: jednu pruhovanou barevnou a jednu krásnou „rozšláplou“ placatou s modrým proužkem. Již dlouho jsem neviděl tak šťastného člověka. Škoda jen, že mi chyběl bratr, takže zatímco všichni se oddávali snídaňové idylce, já běhal po ostrově a postupně si skopával prsty na nohou. Až na vrcholu Opat o 150 výškových metrů výše, hle, idiot! Nicméně mega výhled, který stál zato. Při cestě po skalách dolů mi bratr připomínal sviště, jelikož se neustále skrýval za šutry, což se vysvětlilo záhy: haproval mu svěrač.
Zbytek dne se skládal z pádlování okolo Kornatu, pauzám na vodě a pauzám na břehu, což byla nirvána. Koupačka, čokoláda, šunka, radek nebo PU atp. Na druhé zastávce jsme též s bratrem zdolali nějaký hrad na skále. Bratr vůbec vítal každý výlet na pevnině, kde mohl kdykoliv ulevit svým střevům, naopak na moři byl často trusomyslný. Během dne jsme překonali Kornat v ose východ-západ, tedy asi 25 km. Na šířku má Kornat v nejširším místě 2,5 km, ale přenášet bych ho nechtěl. Jinak je to ostrov téměř prostý vegetace mimo trávy a v okolí marín občas zasadili nějakou pinii. Nejkouzelnější na Kornatu jsou ovšem odkryté geologické vrstvy a vrásy všech tvarů (tak dobře - kosočtverce jsme neviděli). Ke spaní jsme ovšem chtěli najít piniový háj a když se stmívalo, tak ho za šera pod tíhou únavy vidíme na konci jedné zátoky!!
Při troše fantazie a po požití analgetik (pár panáků), šlo opravdu považovat zmíněný kout za piniový háj. Pod zmíněnou borovici se ovšem vlezli jen Radek, Jarek a Iva, takže zbytek se ráno vzbudil na molu zcela promočen vydatnou rosou.
Při plánování další trasy bylo třeba brát v potaz bratrův akční rádius: max. dojezd bez dekontaminace kajaku. Místo Žutského kanálu jsme tedy volili severní stranu Žutu a směr Vargada. Zde jsme mohli držet přímý směr a bratr kličkoval mezi ostrovy, které zde byly snadněji na dosah. Vegetace na ostrovech přibývalo a především při opuštění NP Kornati zhoustla námořní doprava a my se těšili z každé vlny od lodi jako malí. Toho dne také odebral Radek kameru introvertnímu režiséru Jarkovi a pořádně to rozjel. K nejoblíbenějším sestřihům bude asi patřit „Iva splývá naznak“. Měli jsme obědovou megazastávku na úžasném útesu, šnorchlovali jsme. Z merlotu jsme si udělali růžové brýle a až večer jsem to vypádloval, když jsme přistáli na nejkrásnějším ostrůvku vedle Vargády. Cca 60 metrů v průměru, nějaká pinie a různé křoví plné ještěrek a myší, kýčovitý západ slunce, pak se měsíc zrcadlil na moři… Dali jsme si večeři, něco proti kurdějím (panák) a bylo nám fajn. Nejzajímavější z celého dne byly opět bratrovy příhody (střevní). Toho večera se Radek rozhodl násilím ukončit bratrovo trápení a ucpal ho černým uhlím. Podal mu 8 tablet orálně.
Poslední den jsme si užívali poslední chvíle na moři, Radek stále točil, hodili jsme siestu na majáku naproti Murteru… Okolo jedné hodiny jsme konečně spatřili Modrou lagunu, do níž jsme zasunuli kajaky a pak ještě čtyři dny čuměli zasněně na moře, zkoušeli eskymáky, jedli, pili a koprovali, než jsme odjeli domů.
Na zpáteční cestě již jen stojí za zmínku příhoda z naftou, kvůli níž jsme přebíhali dálnici a nabrali jsme do kanistrů víc nafty, než jsme měli éček, ale jsme dojeli do Napajedel celí, tak si z toho nebudeme dělat prdel, že?
Závěrem: i když to z vyprávění úplně nevyplývá, je třeba se na seekayak trošinku teoreticky připravit. Vhodné stránky třeba seekayak.com , rozhodně nepodceňovat buzolu a mapu pro každého, do party je vhodný dalekohled atp. Eskymovat jde, cartwheel nejde. S sebou jsme měli na den 4 litry pitná vody/ osoba + nápoje. Když nejsou vlny, jde se na moři v pohodě vymočit. Kornati lze na začátek doporučit, když zrovna není bora (oblíbený vítr v Chorvatsku). Za dobrého počasí je to megaromantika, která se těžko reprodukuje v tomto článku. Naopak za nepřízně počasí může být seekajak dobrý náhul.