Kněhyňka

text:Tony

31.5. prší a Kreyza má maturitu za 9. Ještě, že jí nedělal z řízení auta. Zatímco my nakládáme na střechu lodě, Kreyza se nemůže ani nalít, protože jde na lampárnu, řešit se švestkami nějaké odřené auto. Ne že bych byl nějaký mistr v couvání, ale když teče voda, tak to naštve.
Gábi nám nachystala sváču a malého Metúda, ale Růža naštěstí sehnal řidiče i hlídání v jedné osobě jeho bratra, takže hurá ke Karlovicím. Krásně leje, Opel Vagus zamlžený, takže občas mrknu z bočního okénka, jestli před námi vše v pohodě. Vsetínka hnědý humus, tečou i některé údolí, kde snad ani normálně nic neteče, ale pokračujeme směr Soláň, která mi učarovala v zimě. Nicméně jarní vegetace téměř znemožnila splout nejatraktivnější úsek, takže pokračujeme na Kněhyňku.
Začínáme 1 km nad Skokanem přímo u cesty. Ze začátku nasedáme do velmi směšné strouhy, ale sotva zajedeme do lesa, začínají první hupíky. Brzy přitékají malé potůčky a vody mírně přibývá. Pod některými splávky jsou vcelku hustý vývary, ale při dobrém bufování je to v poho. Těžko říct, jak by vypadaly za vyššího stavu vody, ať posoudí každý sám, ale i při téhle vodě jsem byl rád, že jsem se nikde netočil. Hoši jeli svižně, zastavit nebylo kde a já vždy takticky vyčkával, jestli nezahlédnu nějaký náznak, že pokračují, nebo jestli si nehrají na míčky šťastných deseti v osudí splavu. Asi v polovině se Kněhyňka rozlila po louce a tak nás čekalo kousek šutrovačky. Pohodička ovšem proti následným splávkům z lomového kamene. Plastové špony jen lítaly okolo uší. Kousek za kempem Kněhyně, asi po dvou splávcích následují pěkné trojkové peřeje začínající průskokem mezi velkými kameny. Pod tím vpravo je solidní sifon, takže nevhodné místo pro rozplavbu. Na konci peřejek sice prudily kmeny přes řeku, a tak bylo třeba menších lesnických úprav. Moc se mi ten kmen přes řeku nezdál, tak jel jen Růža a Honza. Celkem jsme spluli asi 3 km Kněhyňky a pokračovali jsme ještě 2 km Rožnovské Bečvě (stav 185 cm ve Valašském Meziříčí). Sympatický dvojkový úsek s peřejkami a vcelku vysokými sypanými jezy, škoda jen, že dále následují časté a nepříjemné jezy, jinak by Rožnovka byla příjemnou říčkou.

Kontaktujeme Kreyzu:
„Nasmahli jsme Bystrák!“
„Fakt?“
„Ne, Kněhyňku… za půl hodiny v přístavu.“
A pak již jen 108 malých tequil. Doufám, že již dlouho nebude nikdo maturovat. Kreyzovi vyliskala cesta a vyvrtl si kotník. Nechápu, jak Honza, který sotva chodil, ho dokutálel domů. Ani nevím, jak se domlouvali, jelikož od 11 Honza moc nemluvil, nebo já jsem mu nerozumněl. Já vyrazil s Růžou na ruletu, ale Růža brzy vyřizoval nějaké diskrétní věci a tak jsem gamblil sám a nejsem si jistý, ale asi jsem svou poslední padesátikorunu zpětinásobil, jelikož ráno jsem měl peněz víc. Za zmínku stojí i maminka Eldy, která vyblízovi kázala. Kreyza vyblíze pomáhal nakládat do auta a říkala: „Podívej se na slušného chlapce…“
Nu, což. Po dvou dnech se mi přestala říhat tequila, pomalu si zvykám na citrón bez soli, teda alespoň do čaje a prší. Tak snad brzy opět na vodě.
 

Kreyza: Prý mám napsat komentář. Myslím ,že tohle mluví za vše.

                   Kreyza po večírku                                                                                                a jeho farebný kotník