Čurááci na výletě
text: Růža
Výlet začal v neděli ,když Míra naložil mě a Elišku Horolezce. Dále přejíždíme do Zlína .Tam bereme Skipa a v Napajedlech Pytláka. Pak šupem do Záboří pro Vojtu, Plukovníka a Libora. Snižák, který akci naplánoval, mi řekl těsně před odjezdem, že nejede. Jo angína to je svině. Tak jsme všichni a šupem na Lamer. Cestou se tak trochu seznamujeme. Plukovník je geniální průvodce po E55. Vždy nás upozorní na nějakou kurvu ,nebo kde močil či zvracel. Eliška nám na benzínce zakupuje nějaké hanebné časopisy, které se staly kultovní věcí zájezdu, něco jako výrok plukovníkovy maminky, která mu řekla před odjezdem ,že jsou to mladí kluci ,kteří sebou vozí kurvy. Je jim jedno ,že umřou a podle toho žijou . Po společenské únavě všech kromě řidiče jdeme spát někde za Budějkama. Ráno zjišťujeme ,že máme tak trochu vozík v hajzlu, tak šupem svařit. Oprava stála 100 kč+6 kozlů, dobrý kauf. Tak teď už na Lamer.
Štěstí stále nepřeje.Teď zas pro změnu zlobí v autě alternátor. Startujeme přes kábly a jedem dál. Na Lameru je poměrně málo vody, ale ve spodní soutěsce je vody vždycky dost. Na rozjezd si dáváme ještě vrchní soutěsku. Spodní je tak čtverková. V první peřeji nám Plukovník ukazuje, jak má kvalitní helmu a celou kaskádu sjede hlavou dolu. Asi na sedmý pokus zvedne s rukama od krve a promáčklou špičkou kajaku. Eliška jak to vidí, tak se taky hned opičí, ale zvedá už na pošesté a zbytek soutěsky už v pohodě. Před večeří jdeme projít nějaký mega krýk ,akorát je bez vody ,jinak to vypadá slušně.Večer něco málo popijem a jdem spát.
Ráno auto poslušně naskočí a jedem na Kopr. Celkem málo vody, ale jde to. Jedem v pohodě dva tamní katarakty . Auto už začíná zlobit, a tak jedem do servisu. Domlouváme se anglickoněmecky. Nejvíce je výřečná Eliška, která do sebe vylila nejvíce rumu a piva. Začíná otázkou: ,,umíte mluvit anglicky?“ ,odpověď :,,ne“. Obvykle nečeká na odpověď a rovnou pokračuje i když ten člověk absolutně nerozumí. Zjišťujeme že je alternátor v prdeli, tak objíždíme pár servisů a spíme před hajzlíkama na dálnici. Večer vymýšlíme co dál. Zatím sedíme a odpovídáme všem slušně vychovaným Rakušákům na ,,guten tág“ ,,kunda pták“ , až přijde týpek a s úsměvem na tváři se nás ptá co se stalo. Objasňujeme situaci a týpek nám nabíjí baterku za dva kozly. Ráno jedem do servisu a zjišťujeme že nový alternátor stojí 700éček. Rozhodujeme se tedy jet bez světel a blinkrů a při zpáteční cestě něco prásknout. Tak jedem na Enži na Gezojze a Kummerbrike. Obhlížíme Gezojze.
Má to celkem tah a ty kundozní válce okolo pyramidy , no nevim nevim. Koukáme na sebe s Vojtou a přemýšlíme jestli jo nebo ne. Pytlák říká moc vody a my s Vojtou ,že jsi jdeme odvázat lodě. Ještě se k nám přidává Libor a jdeme na to. První katarakt si dáváme na rozjezd. Cestou potkávám váleček ,který mi ruší plány a posílá mě doprava. Teď se nic neděje, snad se mi to nestane v druhém kataraktu u pyramidy. Vojta s Liborem jedou s prstem v nose. Druhý katarakt najíždím z leva doprava . Hlavně minout ten kundozní válec nad pyramidou a všechno bude v okeji. Ještě se nacpat doprava a pak už je to zadarmo.Všichni v poho zastavujeme nadšeni ve pracáku vytahujeme svoje favoritky z hanbatého časopisu, které jsme měli pro štěstí sebou v lodi. Převlékáme se a sjíždíme Kummerbrike. Vody spíš málo ,ale jde to. Sedáme na vodu. Je to opravdu hodně zablokované. Prohlížíme ,jistíme. Je vedro jako blázen, furt se chladíme v řece a už toho máme dost. Zastavujeme ve vracáku. Najednou Libor uvidí celkem nový baskeťák a běží pro něj. Kousek od něho uvidím kopačák a jdu si pro něj taky. Když vylezeme na naplaveniny, uvidíme tak 20-30 kopačaku adidas a nike. Hážem je po sobě jak malí kluci. Prostě vybíjená uprostřed soutěsky. A jelikož jsme češi, tak bereme co se dá. Vybíráme jenom to nejluxusnější zboží. Nejvíce se osvědčil kajak Špunt. Vojtův pojmul neuvěřitelných sedm nafoukaných kopačáků.
Pokračujeme celkem úspěšně kupředu s pár eskymáky na hřbetě, až dojíždíme k hraně, kde to vypadá na slušný válec. Říkám Liborovi: ,,Když mě to sežere ,tak mi hoď házečku!“, na hraně jenom slyším: ,,Pořádně se nadechni! Já vylézám strašně pomalu z lodě.“ No samozřejmě mě to sežralo. Ale nedám se, chvilku bojuju a pak z toho nějak po haluzi vyjíždím. Na všechny se tlemím a ukazuju, že se dívat nemusí, že je to zadarmo. A všichni jako naschvál to přejíždějí úplně v pohodě ,až na Pytláka. Že by inazona byla tak rozdílná od krýkovky. Pytláka to dvakrát protočí a jde ven. Záchrana je úplně v pohodě. Dá se postavit snad půl metru od válce, a tak si ho pěkně odlovujem. Dál už je to sranda.
Vysedáme u mostu a přemýšlíme nad dalším plánem. Že by Steyr Stromboldig jako třešnička na dortu. No nic dneska si obhlédneme, jestli tam není nějak nádherně postavený stromeček, a jestli není moc vody. Strombolding kapitola sama pro sebe. Obhlížíme ze všech stran. Vypadá to ,že to asi půjde. Nasednout nad mostem, proskočit malý váleček, vybrat si cestu buď úplně vlevo nebo to nakouřit na komoru, udržet se hlavou nahoru a nikde se nešprajcnout. Pak najet úplně vpravo nad hlavní vodopád scifi technikou: levý boof a hned pravý boof , skočit vodopád se suchou šprajdou a usmát se na fotografy dole. Sifon pod velkým šutrem vypadá ucpaně a všechno se odráží doprava a padá asi ze čtyř metrů vodopádem dolů podél skály ,která vypadá ,že není podemletá. No nic dneska už máme docela nakoupeno, uvidíme zítra střízlivýma očima. A jdeme se na to vyspat. Ráno jdu jako první na zdravotní, odlehčit svěrači a samozřejmě mi to nedá abych se zrovna nemrknul. Jo a myslím ,že to půjde. Po snídani se nakonec odvazuje pět lodí. To jsem nečekal. Na rozjezd si dáváme 200m soutěsky nad vodopádem. U mostu všichni zastavujeme a jdeme rozmístit kamery, foťáky a samozřejmě házečky. Teď zbývá jenom najed stopu. Tak jsem se přihlásil jako předjezdec, ať tom mám co nejdřív za sebou. Jdu se zašprickovat nahoru. Furt si opakuju z leva doprava. Sedím ve vracáku a ukazuji palcem ,že jedu. Váleček nad mostem boofnu a těsně nad kaskádou to šoupnu přes skálu ať jsem úplně vlevo. Odrážím se a už svištím dolů. Mám jí za sebou. Teď dva rychlé záběry a pořádně to nakulit. A nic. Boof se neděje zabral jsem moc brzo skočím do válce, který mě hodí úplně doprava pod skálu, podržím se na pádle a šup aspoň ten druhý na boofa. Řeka má jiný plán a vyráží mi pádlo z jedné ruky. Padám do vodopádu aspoň po špici a zajíždím celkem hluboko. Dole chytám pádlo do obou rukou a eskymáku. Povedlo se. Jsem totálně spláchnutý a vysmátý.
Jdu pro foťák a házečku .Tak co je druhý letec?Libor.Taky to nabuří vlevo pak šup válec jde pod skálu a tam zmizí tak na dvě sekundy a pak už letí. Ve vzduchu potkává kámen do špičky skoro to vypadá jako freewheel. Vynořuje se bez šprajdy ,ale furt v lodi a s půlkou pádla.Už plave. Házečka mu letí přímo pod nos. Tak co? Kdo je letec číslo tři? Vojta dává plukovníkovi kameru a jde se zašprickovat. Nádherně drží stopu. Vodopád pod skálou ho taky háže pod skálu, ale Vojta má jiné plány. Freewheelu bylo dneska dost. Dám si to pozadu. Při dopadu mu vypadlo pádlo z ruky, a tak eskymuje rukama. Napoprvé nic na podruhé ho natahuje k pro pěněné vodě druhého vodopádu a tak jenom promáchne a jde z lodi.Čtvrtý letec je už připravený Eliška. Jede tak jako všichni, akorát nejede od šutru vpravo ale přímo pod šutr vlevo. Ještě že tam není sifon. Tam ho to odlopuje a vodopád prostě nějak skočí a dole vyeskymuje.Zatím je to 50:50. Dva projeli dva plavali. Tak co plukovník? Letec číslo pět. Tentokrát jdu fotit nad vodopád. Ještě mu říkám co a jak a už jede. Kaskáda v pohodě, foto na hraně a pak už ho nevidím. Ale to co viděli kluci nebylo moc hezké. V prvním vodopádu se cvaknul a druhý sjel hlavou dolů. Dole mu praskla šprajda. Zelený diesel se na chvíli objeví nad hladinou a pak mizí v jeskyni nebo spíš komínu vpravo od vodopádu, o kterém jsme nevěděli, protože nešel vidět ani z jednoho úhlu. Nad vodopádem jsem viděl, že se dole rozbíhá záchranná akce. Běžím co to dá okolo, ale nikdo neví kde je, a tak Vojtou kloužem lesem nad vodopádem přímo k němu. Když jsme dolezli tak 1,5m od padající vody, vidíme plukovníka rozepřeného v totálně slizkém komíně širokém tak 80cm a hlubokém ta metr. Civíme na něho z vrchu, tak ze čtyř metrů a jsme rádi, že tam vůbec je. Pod ním trčí as15cm z 2,5lodě, která je pod skálou. Vytahujeme plukovníka a loď a dáváme si pivko. Potom jedem dolů k jezu. Pak už odjezd na Vrbné, závěrečný večírek, kde Libor s Vojtou a Plukovníkem pijou z neoprenky. Plukovník je asi slabá nátura a hned zvrací přímo na zahrádce v hospodě. Potom postupně upadáme do komatu. Ráno měl nejkrušnější Pytlák, který začal mluvit až na Vsetíně.