Alpský výlet
text: Honza
24.4.2008
Je čtvrtek a my konečně vyrážíme na náš dlouho plánovaný výlet do Piemontu. Nakonec jedeme ve složení: Česňa, Růža, Kreyza a Míla jako řidič a fotograf. Do údolí Val Sesia jsme zvolili cestu po slovenské dálnici, přes Bratislavu, Vídeň, Graz, Benátky, Miláno až nakonec do Varalla.
25.4.2008
Jelikož jsme měli večer problémy s autem (Míla zapomněl zašroubovat víko od oleje, a tak jsme ztratili cca. 2,5 l), tak naše putování nabralo zhruba 5ti hodinové zpoždění, a tak jsme na místo určení dorazili až kolem 17 hodiny. V údolí Val Sesia je dobré, že tam mají místní raftové společnosti postavené budky na převlékání, takže spaní jsme měli vyřešené.
26.4.2008
První den pádlování jsme se chtěli rozjezdit na nějakém lehčím úseku Sesie. Nejprve jsme se ale chtěli aspoň podívat jak vypadá Equa. Vody v Sessii moc nebylo, tak jsme ani nedoufali, že by Equa měla vodu. Když jsme ale přijeli na místo, vypadalo to, že to půjde. Potom nám ještě místňáci potvrdili, že je to spodní stupeň sjízdnosti. Tak naše srdce jen zaplesala. Equu jsme si hnedka zamilovali. Pořád se něco děje a o zajímavá místa rozhodně není nouze. Šoupli jsme si ji hned 2x. První jízda zabrala asi 2hod , druhá snad 20min. Paráda, když ji znáte můžete furt sypat na oči, teda až po Zkumavku, tu jsme raději vždy zajistili…
Večer pak započal večírek a kluci opět hulili mocné špeky. Já jsem raději kalil vynikající vodku Boris s Beskydkami (větrové bombóny). Taky jsem dostal zájezdovou přezdívku podle mojí nové moderní čepice (Zmijovka – Zmyják), která mi vydržela až do konce zájezdu.
27.4.2008
Dnes byla na pořadu dne horní Sermenza s legendárním Trumpetovým vodopádem. Sermenza hnedka od začátku začínala celkem zajímavou pasáží zakončenou asi 4m vysokým ne úplně kolmým vodopádem. Charakterem byla podobná Eque, akorát na ní bylo celkem dost šutrových peřejí, které by snesly tak 10-15 cm navíc. Každopádně jsme si ji parádně užili. Skončili jsme až na přehradě kde si nás odchytl místní zaměstnanec přehrady a zapsal si naše jména. Vyhrožoval že to pošle nějakému raftovému klubu. Prý se po přehradě nesmí jezdit a jak nás tam ještě jednou nachytá, tak nám zabaví lodě. Takže jestli pojedete Sermenzu, určitě nejezděte až do přehrady.
Jelikož nám zbyl ještě nějaký čas, tak jsme nasmahli ještě Balmuckou soutěsku. Růža už to jednou jel a říkal, že je to úplně v pohodě. To tam ale měli kotel míň vody, takže my jsme se tam solidně vybáli :-D …
28.4.2008
Jo Sorba to je orba. A taky že byla. Začátek tvořily tři velké skluzy. Pak se řeka zařezala do kaňonu a na řadu přišly spíš technické katarakty. Za vetší vody určitě kotel jak cip. Na houby bylo, že jsem si opět natáhl levý biceps, a tak jsem až do konce zájezdu pádloval jen jednou denně.
29.4.2008
Dneska jsem se rozhodl, že dám bicáku den na zregenerování. Kluci si ještě jednou chtěli šoupnout zatím nejkrásnější řeku Equu. Další den měla být na řadě Sesia. Klukům se do ní vůbec nechtělo, a tak jsme zamířili na San Bernardino. Bohužel jsme měli na jezu (začátek spodního úseku) hodně vody, a tak jsme se rozhodli, že si dáme horní úsek, kde je potřeba asi tak 10 kubíků.
30.4.2008
Ráno se probouzíme za deště. Jdeme se podívat na jez a vypadá to, že je příliš vody i na horní úsek. Přejíždíme do Švýcarska na říčku Ribo s bájným 14m vodopádem. Když u toho stojíme, tak se mi úplně klepou kolena. Ještě tam ta skála v dopadu no fuj. Jenže obnášení je fakt na <I>, tak to nakonec všichni jedem. Opravdu neskutečný zážitek, doporučuji. V soutěsce Riba jsme potom měli ještě malinký incident…Uplavala nám Kreyzova loď (Kreyza:Protože mi do ní Honza strčil), zrovna když jsme prohlíželi místo, které nešlo obnést. Nakonec jsme to zvládli celkem v pohodě (Kreyza: Ještě teď mě bolí prdel, jak sem po ní sklouzával po skále). Plni dojmů jsme přejížděli do údolí Verzascy. Cestou jsme se zastavili u přehrady Jamese Bonda, opravdu mocné stavitelské dílo. U Verzascy však nešlo nikde spát, tak jsme skončili pod mostem u Moesy.
1.5.2008
U nasedacího místa na nejtěžší úsek Moesy jsme potkali pádlerskou superstar Felixe Lammlera s rodinkou a ještě slavnějšího českého pádlistu Snížáka s bandičkou pražáků. Společně jsme si ji sjeli a každý jsme se vydali svou cestou. Pražáci na rozvodněnou Verzascu a my směr Rakousko. Jinak Moesa byla krásná říčka ani ne moc težká( asi ww4), prostě takový lehčí Kopáč. Cestou do Rakouska nám přišla sms od Toncka, že Brandy má dobrou vodu.
Večer jsme si šli ještě prohlídnout Kaiserklamm. No byl to docela šupec, ještě k tomu v uzavřené soutěsce. Večer jsem neměl lehké spaní.
2.5.2008
Ráno Kreyza oznamuje, že nejede. Prý se mu to nelíbí a nechce se na konec zájezdu stresovat. Já jsem celkem na vážkách. Jakmile vjedeme do soutěsky není cesty zpět. Je to celkem mazec, a než se stihnu začít bát, tak už je před náma poslední žumpa. Celkem v pohodě to dáváme a plni dojmů vyjíždíme ze soutěsky. Další volbou je oblíbený Kopáč. Kluci si ho ještě večer dají. Já šetřím ruku, takže na to mr..m.
3.5.2008
Na nasedacím místě na Kopáč opět potkáváme známe tváře (Palo Andrassy a spol.). Jelikož to jeli kluci už včera, jedeme vše na oči, pod druhou kaskádou čekáme na Slováky, jak se poperou na svých rodeovkách s celkem mocnými válci. Palo tam předvádí ukázkový looping a ostatní v pohodě. Kluci si to pak dají ještě 2x. Já zatím kecám ze Slováka o všem možném. Po Kopáči chceme skvělí výlet zakončit na Untertalbachu. Bohužel má málo vody. Rozhodujeme se tedy pro vodopád na Lausse. Cestou dáváme poslední flašku Rumu….
4.5.2008
Ráno se probouzím s mocnou kocovinou. Růža oznamuje, že na to dneska sere. Já, co to po dvou jízdách vždy nasypu do jeskyně za vodopádem, na to raději taky mrdám. Hold když se daří tak se daří. Kreyza si to naopak pěkně užívá a opět skáče oblíbeného freewheala.
Potom nás už čeká jen cesta domů, kterou nám zpestřuje rozbitý alternátor a vybitá baterka :-)
O tom ale zase až někdy příště…